﻿
&names=date,name,shortName|
*,"Lentolaivue 30","LLv 30"|
1942.05.03,"Lentolaivue 30","LeLv 30"|
1944.02.14,"Hävittäjälentolaivue 30","HLeLv 30"|

&descriptions=date,text|*,"Jednotka byla poprvé vytvořena 22. června 1941 v Kyjevě ukrajinským velitelstvím GVF jako letecká skupina Civilní letecké flotily (GVF). Dne 24. června byla reorganizována na zvláštní letecký pluk GVF složený ze čtyř letek a od 28. června nesla název Kyjevská zvláštní letecká skupina Civilní letecké flotily (KOA GVF). Do jejího stavu bylo zařazeno 146 letounů ukrajinské GVF.
*,"Lentolaivue 30 (30. letecká peruť, původně LLv 30) finského letectva vznikla 9. dubna 1940 jako pokračovací výcviková peruť pro letecký pluk 3 (LeR 3), který byl vytvořen 27. března 1940 a zahrnoval také LLv 32. Před začátkem pokračovací války proti Sovětskému svazu 25. června 1941 sídlila peruť v Pori.

Dne 29. srpna 1940 byla LLv 30, tehdy stále výcviková peruť, vybavena stíhačkami Hurricane Mk.I zakoupenými ve Velké Británii a dodanými do Finska v březnu 1940. Ty byly přiděleny 1. Lentue. Na začátku pokračovací války měla peruť také licenčně vyráběné Fokkery D.XXI, přidělené 2. a 3. Lentue.

Do začátku pokračovací války se LLv 30 změnila na frontovou stíhací peruť a dostala úkol domácí protivzdušné obrany, zejména ochrany měst a průmyslu v jihozápadním Finsku a zabránění sovětským náletům na Turku. Velitelství nadále sídlilo v Pori a velel mu kapitán Lauri Bremer. 1. Lentue byla v Hollole, 2. Lentue v Pori a 3. Lentue v Turku.

Dne 27. června 1941 byla 1. Lentue operačně podřízena LeR 3. O čtyři dny později, 1. července, se přesunula do Utti a byla přeřazena k LLv 32. O další dva dny později se zbytek LLv 30 přesunul do Hyvinkää v jižním Finsku a oddíly byly vyslány na různá místní letiště. První známý boj perutě ve válce proběhl 6. července, kdy 3. Lentue odstartovala proti bombardéru SB na průzkumné misi v prostoru Turku.

Když LLv 32 dne 14. července 1941 vyměnila své letouny za Curtiss Hawky, stala se LLv 30 jedinou finskou perutí létající na D.XXI. Dne 1. září se jednotka přesunula do Utti a o 17 dní později zamířila 3. Lentue na jih do Vieny, kde vytvořila základ LLv 10. Dne 21. října bylo zbývajících 25 D.XXI od 2. Lentue v Suulajärvi rozděleno a výsledkem bylo znovuaktivování 1. Lentue. Dne 1. listopadu byla z částí rozpuštěné LLv 10 obnovena 3. Lentue, zpočátku však byla podřízena LLv 14.

Od 6. listopadu 1941 do 8. ledna 1942 byl od LLv 24 vyčleněn Osasto (oddíl) Ahola se šesti americkými Brewster Model 239 a operačně přidělen k 2. Lentue LLv 30. V rámci rozsáhlé reorganizace finského letectva byla LLv 30 dne 3. května 1942 přejmenována na LeLv 30. Dne 20. května se novým velitelem perutě stal major Olavi Seeve.

Dne 1. srpna 1942 byla 3. Lentue LeLv 30 přidělena k LeLv 14. Při návštěvě perutě 28. října oznámil velitel finského letectva generálporučík Jarl Lundqvist jednotce, že se stane průzkumnou perutí v rámci LeR 5 pod velením finského námořnictva, společně s LeLv 6 a jejími bombardovacími a průzkumnými letouny. Ke změně došlo 16. listopadu; LeLv 30 tehdy velel major Eino Luukkanen.

V rámci této přeměny se LeLv 30 koncem listopadu 1942 přesunula do Römpötti. Dne 16. listopadu byl navíc roj I-153 od LeLv 6 převeden k LeLv 30 a stal se její 2. Lentue. 1. Lentue byla v té době stále vybavena D.XXI.

Úkolem LeLv 30 jako průzkumné perutě bylo hlídkování nad východní částí Finského zálivu, které oba roje prováděly střídavě. Dne 27. února 1943 předala peruť zbývající D.XXI jednotce LeLv 12. Během služby na D.XXI dosáhla LeLv 30 36 vzdušných vítězství a potopila 17 hladinových plavidel. Ztratila přitom 11 letounů a devět pilotů zahynulo.

Po předání D.XXI zůstaly LeLv 30 pouze tři I-153 u 2. Lentue a piloti obou rojů se na nich střídali. Dne 27. března 1943 obdržela 1. Lentue svůj první I-153 a v dubnu další tři. Dne 27. března se novým velitelem perutě stal kapitán Toivo Kivilahti. Na podzim 1943 se činnost perutě soustředila na velké sovětské letiště na ostrově Lavansaari. Dne 3. listopadu vystřídal kapitána Kivilahtiho ve velení Arov Hassinen.

Od února 1944 prošla LeLv 30 rozsáhlými organizačními změnami. Dne 14. února se opět stala stíhací jednotkou a byla přejmenována na Hävittäjälentolaivue 30 (30. stíhací peruť, HLeLv 30). O dva dny později předala 1. Lentue své I-153 znovuaktivované 3. Lentue a přesunula se do Utti, kde dostala italské Fiaty G.50 dříve patřící HLeLv 26. Dne 6. března byly I-153 od 2. Lentue převedeny k 3. Lentue. Téhož dne předala HLeLv 34 své 2. Lentue, její Bf 109 G-2 i piloty, aby vytvořili 2. Lentue HLeLv 30.

Dne 17. března 1944 byly I-153 HLeLv 30 přelétnuty z Römpötti do Vesivehmaa na generální opravu. O tři dny později byla 3. Lentue rozpuštěna a její piloti převedeni k 1. Lentue v Utti. Během služby s I-153 ztratila peruť jeden letoun v boji a šest při nehodách nebo kvůli technickým závadám; dva piloti zahynuli.

Dne 17. března 1944 se novým domovským letištěm HLeLv 30 stalo Vesivehmaa. Dne 26. března dorazilo z Německa prvních pět Bf 109 G-6 a asi o týden později dalších pět. Byly přiděleny 2. Lentue. Bf 109 G-2 byly výměnou 4. dubna převedeny k HLeLv 24.

Dne 22. května 1944 se posledním válečným velitelem HLeLv 30 stal kapitán Veikko Karu, jediný příslušník perutě vyznamenaný Mannerheimovým křížem. V průběhu května peruť prokazatelně sestřelila dva bombardéry Pe-2.

Dne 2. června 1944 předala HLeLv 30 zbývající G.50 jednotce TLeLv 35, takže v obou rojích zůstaly pouze Bf 109. O týden později, 9. června, vedl mohutný sovětský útok na Karelské šíji k převedení čtyř letounů a pilotů perutě k HLeLv 34.

Kvůli těžkým bombardovacím náletům na Helsinky byla HLeLv 30 určena k přeměně na noční stíhací jednotku a v létě 1944 se již 20 pilotů cvičilo v Německu. Tento výcvik byl 10. června zastaven, ale 29. července znovu obnoven. Mezitím byla 2. Lentue dne 15. června přeřazena k HLeLv 34 a zůstala tam do poloviny července.

Dne 20. července 1944 zachytila dvoučlenná hlídka HLeLv 30 dva bombardéry A-20 doprovázené dvěma stíhačkami La-5 a zaútočila na ně. Jeden La-5 byl sestřelen, Finy však překvapila krycí formace a oba Bf 109 byly sestřeleny. Další letoun, opět La-5, byl sestřelen 5. srpna a stal se posledním vítězstvím perutě ve válce.

Na konci pokračovací války 19. září 1944 měla HLeLv 30 na Bf 109 od března do září 1944 tři vítězství. Zaplatila za ně ztrátou pěti letounů a jednoho pilota padlého v boji. Dne 24. září byla přesunuta do Hyvinkää a o pět dní později podřízena LeR 3.

HLeLv 30 do laponské války nezasáhla. Dne 4. prosince 1944 byla rozpuštěna, když se finské letectvo vrátilo na mírové stavy a záložníci jednotky byli demobilizováni."
